Boží slovo

CO JE BIBLE?

Bible je celou knihovnou různých spisů, které začaly vznikat v prostředí a společenství starozákonního Izraele zhruba 1000 let před Kristem a za nejmladší knihou autor udělal tečku někdy okolo roku 100 po Kristu. Bible se skládá ze dvou základních částí: společně se Židy sdílíme tzv. Starý zákon a specificky křesťanský je tzv. Nový zákon, v jehož centru je osoba Ježíše Krista. Starý zákon se tradičně dělí na knihy historické, prorocké a mudroslovné. Najdeme v něm texty zákonodárného charakteru, vyprávění, poezii, kultické instrukce, modlitby, naučné příběhy, rodokmeny a mnohé další literární druhy. Nový zákon začíná čtyřmi svědectvími o Ježíši z Nazaretu - evangelii, po nich následuje kniha Skutky apoštolů, která pojednává o životě prvotní církve, dále listy (dopisy) apoštolů a závěrečnou knihou celé Bible je Zjevení Janovo neboli Apokalypsa.

Je to bohatý a rozmanitý soubor zkušeností těch, kdo byli osloveni Bohem, kdo v konkrétních událostech života rozpoznali Boží zásahy, Boží péči, vedení i soudy. Tuto zkušenost si nemohli nechat sami pro sebe. Proto o ní vydávali svědectví ústně či písemně, aby se i ostatní mohli s Bohem setkat. Bibli bychom tedy mohli označit za „svědectví, vyznání, poselství“, za jakýsi dopis věřících věřícím.

Vznikala ve společenství víry, které takto vzniklé záznamy aktualizovalo, krátilo či rozšiřovalo. Všechny úpravy dělali ti, kdo se na tomto procesu tradice podíleli, proto, aby jejich svědectví bylo zřetelnější, jejich vyznání názornější, jejich poselství naléhavější.

Křesťané věří, že celý tento proces vedl Bůh. Pod vlivem jeho Svatého Ducha bylo vše psáno z víry a z touhy vydat svědectví o Bohu i o vlastní víře, a tím dát možnost čtenářům a posluchačům tuto víru sdílet. Dá se tedy shrnout, že autorem Bible je Bůh, který skrze Ducha Svatého spolupracoval s kolektivem lidí - zapisovačů. Proto také bývá Bible označována za dopis, který nám posílá sám Bůh.

Jádrem Bible je radostná zvěst o tom, že Bůh věrně stojí na straně člověka, že zvítězil nad zlem, do kterého se člověk zapletl, že zvítězil pro nás, že nás má rád a že se k němu můžeme beze strachu obrátit.

CO NENÍ BIBLE?

Bible vznikla převážně v Palestině a přilehlých oblastech Blízkého východu, kde jsou ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí my ve střední Evropě, nejen odlišné životní a společenské podmínky, ale i jiný přístup k mnoha životním skutečnostem (např. jiné chápání pravdy, při kterém jde hlavně o význam, smysl události, ne o přesný popis jejího průběhu a okolností). A je pochopitelné, že se v Bibli objevují názory o světě a společnosti, které byly běžné v době a místě jejího vzniku (např. tehdejší představa o vesmíru). Ty ale nejsou předmětem Božího zjevení.

Bible není učebnice dějepisu, zeměpisu, biologie nebo jiných věd. Bible není evoluční zpráva ani příručka astronomická, gastronomická či jiná.

Bible není ani knihou, jejíž četba by z nás mohla udělat „profesionály na Boha“; naopak svědčí o Bohu svrchovaném, který prolamuje každé lidské úsilí nějak jej zmanipulovat, dostat pod kontrolu, uchopit či pochopit. K její četbě je potřeba pokory i citu pro tajemství.

CO JE TO EVANGELIUM?

Slovo „evangelium“ souvisí se slovesem angellein = zvěstovat, vyhlašovat a s podstatným jménem angelos = posel, hlasatel, zvěstovatel. Předpona eu- znamená dobrý nebo dobře. Od Homéra až po Plutarcha znamená evangelium dobrou zprávu, později zejména zprávu o vítězství v bitvě. Známým příkladem je maratónský běžec, který na athénské agoře volá: „Zvítězili jsme!“ a padá vyčerpáním mrtev k zemi. Posel je ten, kdo byl vyslán s důležitou zprávou. Stalo se něco, o čem je zapotřebí povědět ostatním, něco, co má velký význam. A vyslaný se řekne řecky apostolos = apoštol. Ti, kdo jeho zprávu slyší, mu mohou – ale nemusí – věřit. Vyznání, svědectví i poselství lze odmítnout. Nebo mu uvěřit a přijmout  je. A o to přesně jde v Bibli: ne abychom dostali důkazy, nýbrž abychom přijali její poselství.

V Novém zákoně pak je evangeliem dobrá zpráva o vítězství Ježíšově. Ježíš Kristus svou obětí porazil hřích a svým zmrtvýchvstáním smrt. A každý člověk je pozván, aby měl na tomto vítězství podíl – to je křesťanské evangelium.

EXISTUJÍ I JINÁ EVANGELIA, NEŽ JSOU TA, KTERÁ OBSAHUJE NOVÝ ZÁKON? PROČ NEJSOU V BIBLI?

Ježíšův životní příběh byl jeho učedníky nejprve ústně předáván, teprve ve 2. polovině 1. století byl sepsán. První takový příběh – podle úsudku současné biblické vědy – sepsal Marek, který byl podle starobylé tradice pomocníkem apoštola Petra a svědkem jeho kázání. Do konce 1. století vzniklo ještě evangelium Matoušovo, Lukášovo a Janovo.

Od 2. století jsou doloženy další spisy, které jsou označovány jako „evangelium“. Jsou totiž něčím blízké čtyřem evangeliím, která máme v Novém zákoně. Někdy se tváří jako doplnění toho, co chybí v novozákonních evangeliích (např. tzv. Tajné evangelium Markovo, různá evangelia o Ježíšově dětství), jindy nabízejí varianty k Ježíšovým slovům nebo příběhům (papyrus Egerton 2, gnostické Tomášovo evangelium, Evangelium Egypťanů atd.). V poslední době populární Jidášovo evangelium, jehož text v koptštině se dochoval v podobě papyrového kodexu ze 4. nebo 5. století, vzniklo pravděpodobně v polovině 2. století.

Takové raně křesťanské spisy nebyly nikdy veřejně předčítány při bohoslužbě. Kromě evangelního žánru se mezi nimi objevují i skutky různých apoštolů (např. Skutky Pavla a Thekly, Učení apoštola Addaje), údajné korespondence některých apoštolů (Pavlův list Laodikejským, korespondence mezi Pavlem a Senekou) a apokalypsy (Apokalypsa Petrova, Pavlova). Nepatří do křesťanské Bible, protože jednak vznikly až v období, které na první dobu apoštolů a jejich žáků navazovalo, a také proto, že jejich obsah není plně v souladu s původním apoštolským učením o Ježíši Kristu. Už od 2. století církev rozlišovala mezi různými vznikajícími křesťanskými spisy ty, které spolehlivě dokládají původní apoštolské kázání, a na druhé straně ty, které se od původní ideje odchylují nebo jsou dokladem lidově naivního osvojení si křesťanské zvěsti.

JAK ČÍST BIBLI?

Nehltejte ji. Pokud budete číst pozorně a pokud se pokusíte konfrontovat obsah se svým osobním životem, najdete v Bibli opravdový poklad. Jedno z moudrých pravidel o tom, jak číst Bibli, praví: „Čti ji tak, jako by to byl dopis pro tebe.“