Sv. Norbert

„Vyvolená nádoba naplněná Duchem svatým; veliký přítel Boží; statečný bojovník, který zápasil s dávným drakem; anděl míru; hlasatel pokání; mocný slovem i skutkem, znameními i zázraky...“ (ukázka z antifony o sv. Norbertovi)

    • Svatý Norbert, biskup a zakladatel premonstrátského řádu

    Norbert se narodil šlechtickým rodičům kolem roku 1080 v Xanten v severním Porýní. Už jako malé dítě byl členem katedrální kapituly sv. Viktora v Xanten, kde byl později vysvěcen na podjáhna. Císař Jindřich V. si brzy všiml Norbertova talentu a osobního kouzla a povolal ho k své osobní službě na císařský dvůr. Tam Norbert vedl světácký život. V roce 1115 spadl Norbert z koně v bouřce a byl téměř zabit bleskem. Věděl, že se vzdaloval od Boha a v této události rozpoznal Boží hlas zvoucí jej ke změně života. Norbert se obrátil k Bohu, začal naslouchat, vést život modlitby a kajícnosti. Na jáhna a na kněze byl vysvěcen tentýž den arcibiskupem Bedřichem z Kolína nad Rýnem, putoval po venkově, kázal o Božím království a zabraňoval zneužívání duchovenstva. Kritizován a pronásledován členy vyššího kněžstva, Norbert žádal a obdržel od papeže Kalixta II. souhlas pro svá kázání. Ale Kalixtus II. ho také vybídl usadit se a založit společenství v diecézi Laonské v severní Francii. Tam, v pustém údolí v Prémontré, položil Norbert základy svého řeholního řádu. Řeholi sv. Augustina zvolil jako vodící světlo pro nové společenství, a stal se jedním z nejdůkladnějších augustiniánských reformátorů své doby. Společenství se vyznačovalo přísností života, chudobou, horlivým liturgickým životem modlitby a především celkovou věrností ideálu života vyjádřeného v Augustinově řeholi. Mezitím Norbert pokračoval v kázání a přitahoval mnoho mužů a žen k životnímu stylu svého nového řádu. V roce 1126 byl Norbert vysvěcen jako arcibiskup v Magdeburgu. Zanechal pak vedení svého řádu, aby začal pastýřskou práci v rozlehlé diecézi severovýchodního pohraničí německého císařství. Během těch let, jako arcibiskup, bojoval Norbert usilovně za svobodu církve proti světským knížatům, a prokázal, že je zapáleným zastáncem římského papeže. Byl nápomocen při svržení Anakleta II. a návratu papeže Inocence II. na jeho stolec. Zesláblý svými cestami, namáhavou prací a pravděpodobně i malárií, kterou dostal v Římě, se Norbert vrátil do Magdeburgu, kde 6. června 1134 zemřel. Do 16. století byl zobrazován s žaltářem v ruce jako muž Božího slova. Poté nejčastěji zobrazován s dvojpříčkovou arcibiskupskou berlou, arcibiskupským palliem a s kalichem či monstrancí, které připomínají jeho eucharisticky zaměřenou spiritualitu. Následoval Ježíše a v síle Boží milosti i Norbert proměnil svůj život v dar.

    • Doporučujeme poslech či četbu Krátkého životopisu sv. Norberta - zde
    • Rozjímání o Norbertovi, ze strahovského archivu 

    Vybaví se katedrála, mitra, berla, pallium, slavnostní liturgie, vznešenost... a vzdálenost. Strašná vzdálenost. Možná ne Bohu. Ale ovečkám. Bratřím! Možná ani skutečná. Ale jistě podvědomá. Mající cosi společného s bázní, nedotknutelností. Byl Norbert z Xanten nedotknutelným? Vzdáleným? Vzbuzujícím a snad až vyžadujícím odstup? Shromáždil bratry. Začal je přitahovat. Vytvořil společenství – silou své osobnosti, víry, spirituality. Svým vzorem. Ve zprávách o něm není mnoho o jeho vzhledu. Snad nikde se nepopisuje slavnostnost jeho vzezření. Existuje však jedno svědectví: v mrazu klepal na biskupská vrata „nějaký žebrák“, byl bosý a odstonal to zápalem plic. Nešlo o pózu. Nešlo o fanatismus. Byla to jedna kapitola jeho duchovního zrání a tříbení. Měl si sáhnout na hranice svých možností. Nebyl ztrápeným flagelantem. Mladého klerika Hugona, který dostal za úkol péči o něj během jeho nemoci, dokázal zapálit žárem lásky k Bohu, dokázal jej nadchnout. Později, teprve později se stal arcibiskupem. Stavitelem mostů přes propasti přirozené i nadpřirozené. Kdy se však začal stávat světcem? Kdy začalo dílo založení premonstrátů? „Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ Norbert byl člověk, na němž mohl Bůh budovat své dílo. Mohl s ním počítat. Bylo na něj spolehnutí. Stal se svatým. Je nazýván otcem a zakladatelem.

    NORBERT

    • Obdarovaný
    • Vzdalující se od Boha
    • Zasažený Bohem
    • Kající a naslouchající
    • Proměněný
    • Odmítaný
    • Věrný povolání od Boha
    • Zamilovaný do Krista
    • Inspirující a zakládající kláštery
    • Chudý avšak bohatý v srdci
    • Přinášející svobodu a smíření
    • Sloužící církvi
    • Svatý